KOKOŘÍNSKO

 

Ale v sobotu 13.3. jsme měli naplánovanej větší výlet. V 7:30 jsme měli sraz na nádraží Vysočany a od tud vlakem do Všetat, Mělníka(zde se panička pohádala s ňákejma místňákama) a šílenou lokálkou (která co minutu troubila a mě s Artušem se to moc nelíbilo, zvlášť já jsem byla dost rozklepaná a furt jsem se snažila dostat paničce do klína a tam se schovat) až do Mšena. Na náměstí jsme začínala červená po které jsem měli jít až na Pokličky, bohužel nám po pár metrech zmizela a my se přes pole dostali do rokle a na silnici, která nás navedla o 4km dál. Cestou se nám s Artušem všichni ztratili a my je jak šílení hledali na poli, naštěstí z rokle vylezla Verča a my se zase našli . Tudy jsme se dostali do Ráje a dál až pod Pokličky a po šíleně zmrzlé cestě skrz schody vytesané do skály se vyšplhali nahoru. Nahoře jsme se pokochali výhledem, trochu se posilnili, společně vyfotili a opět po skalnaté klouzačce dolů na cestu. Po červený jsme došli až na Kokořín, zde jsme si odpočinuli, krapet se posilnili a vydali se opět na cestu. Podél Pšovky jsme šli až k Harasovskému rybníku a po dřevěném žebříku jsme se vyšplhali na skály. Nahoře nám Lukáš odvyprávěl legendu o místním mlýnu a pak jsme se opět vydali na cestu. Nakonec jsme po červený došli až do Lhotky, odkud nám jel vlak. Hodinu jsme čekali a tak se procvičovali různé triky a cviky. Ve jsme se všichni svalili na zem a jen odpočívali. Domu jsme dorazili krásně a spokojeně unavený a odpočívali jsme po výletu který měl přes 21 km.